Ing. Milan K. Jermář, DrSc.

per aspera ad astra

Životopis

Ing. Milan K. Jermář, DrSc. se narodil 15. října 1933 v Plzni. Jeho dětství negativně ovlivnila agresivita KSČ: jeho otec po návratu z komunistického vězení v roce 1950 a po zprávě, že jeho bratr byl odsouzen na 13 let, spálil rukopis knihy Spojené státy evropské, na němž pracoval od roku 1938. Fakultu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze Milan K. Jermář absolvoval roku 1957 s vyznamenáním. V letech 1957–1967 se jako projektant Hydroprojektu Praha podílel na prováděcích plánech vodních děl Orlík a Kamýk nad Vltavou, zadávacích projektech Nechranice na Ohři a Rozkoš u České Skalice, kde díky respektu k zásadám ochrany přírody vznikla rezervace. Pro vodní dílo Modřany a rekonstrukci labsko-vltavské vodní cesty vyvinul úspornou koncepci přelévaných jezů s nízkými krátkými pilíři a podzemní chodbou místo obslužní lávky, s velínem jako jediné vertikální dominanty. V Praze řešil využití nábřeží Vltavy a ochranu před povodněmi m.j. automatickými uzávěry, jež se měly za povodně samočinně vynořit. Pro snížení povodňové hladiny v centru Prahy navrhl nahradit pevný jez u ostrova Štvanice sklopným hydrostatickým. Pod hladinou či v břehu skryté vodní elektrárny měly využívat spád všech pražských jezů. Stal se hlavním inženýrem pražské rekreační nádrže Džbán, nádrže Povrly a čerpací stanice Stranná na Ohři.

Od r.1967 řídil v čs. ministerstvu lesního a vodního hospodářství investice úprav toků a vodních cest. Spolupracoval na prosazení požadavků ochrany přírody při úpravě Otavy, Labe, Moravy, Dyje, Váhu a dalších slovenských řek. Zprostředkoval financování rekonstrukce labské vodní cesty (Roudnice, České Kopisty, Lovosice atd.) z polského státního dluhu. Prosadil při tom svou úspornou koncepci přelévaných jezů s nízkými a krátkými pilíři a podzemní chodbou místo lávky. Vyjednal finanční podporu od spolkového státu Hamburk pro výstavbu průplavního spojení Dunaj–Odra, která však následkem sovětské okupace 1968 nebyla přijata.

Od r.1969 působil v rámci United Nations Development Programme jako poradce OSN v plánovací komisi a ministerstvu pro vodní zdroje a energii v Íránu. Pro Centrum přírodních zdrojů, energie a dopravy OSN v New Yorku a Světovou organizaci pro výživu a zemědělství (FAO) vypracoval desítky posudků a návrhů na komplexní využití velkých nádrží, zásobení vodou, využití vodní energie a zhospodárnění závlah, na koordinaci využívání přírodních zdrojů a podporu setrvalého rozvoje. Podílel se na založení mezinárodní společnosti pro vodní zdroje (International Water Resources Assotiation - IWRA) v Chicagu.

Od roku 1974 byl sekretářem vědecké rady ministra lesního a vodního hospodářství a zástupcem vedoucího oddělení vědy a techniky, které koordinovalo hydrometeorologický průzkum, vodohospodářský výzkum i vývoj, včetně standardizace a typizace. Působil i jako pedagog na ČVUT, VŠChT a přednášel pro UNESCO v Moskvě a Sofii. Inicioval reorganizaci studia vodního hospodářství na průmyslových školách stavebních a spolupůsobil při zavádění výuky životního prostředí i na vysokých školách.

V roce 1982 zamýšlel emigrovat do USA a přednášet tématiku životního prostředí na universitě ve Wisconsinu. Usadil se však v  bavorském Mnichově, kde stál u vzniku společnosti pro rozvoj obnovitelných energií: Energy Engineering International. V letech 1984–1986 vedl německo-pákistánský tým při projektech vodních elektráren na řece Indu a v Himaláji. Zpracoval dvě studie elektráren na řece Saalach na rakouských hranicích, alternativy využití mořského proudění průlivu Jindo a řadu studií v Asii, Africe, USA i Jižní Americe. V letech 1986–1989 vedl rozvojové studie pro zajištění trvale udržitelného rozvoje území Kirindi Oya na Srí Lance a v povodí řeky Juby v Somálsku. V letech 1991–1993 vedl evropsko-indonézský tým pro přípravu projektů sto padesáti vodních minielektráren na Sumatře, který financovala EU. Komunistické soudy jej v nepřítomnosti odsoudily na pět let vězení.

Po roce 1989 působil jako expert Evropské unie na českém ministerstvu pro místní rozvoj a na ministerstvu zemědělství. Banka Kreditanstalt für Wiederaufbau jej pověřila předáním německého daru ve výši miliardy korun pro Ministerstvo životního prostředí ČR. V roce 1993 zorganizoval první konferenci o Společné zemědělské politice EU v České republice. Vedl skupinu pro financování dopravních, vodohospodářských a jiných staveb z prostředků Unie v rámci přeshraniční spolupráce Phare (CBC-Sross Border Cooperation) i zavedení strukturálních fondů, z nichž Česká republika čerpá dodnes. Před referendem o vstupu ČR do EU inicioval založení Společnosti pro Evropu, která v součinnosti s ústředními organizacemi seniorů a ČSVTS informovala o Evropské unii, zejména vydáváním xeroxovaných a dále rozmnožovaných časopisů Evropan, Evropský senior, Výběr z Evropana i prostřednictvím internetu. Počet členů tohoto proevropského sdružení tehdy významně převyšoval souhrnný počet členů všech politických stran dohromady, což významně přispělo k výsledku referenda.

V lednu 2008 přislíbilo nakladatelství Academia vydat i v říjnu téhož roku jeho publikaci Globální změna - cesta ze současného chaosu do budoucnosti a slib nedodrželo. Ministerstvo životního prostředí ji vzápětí přislíbilo vydat v rámci českého předsednictví EU a neučinilo to pro nedostatek financí. Vyšla pak v roce 2010. v nakladatelstvá Aula. První vydání bylo rozebráno, vydání druhé je v tisku.

Výběr významných publikací:

  • Nové soustavy nouzových uzávěrů (Hydroprojekt - ČVUT Praha, 1963)
  • Krajinná problematika úprav toků (ČSVT, Praha, 1966 - Ochrana přírody, 1967)
  • Moderní koncepce jezových staveb (labsko-vltavské vodní cesty - Vodní hospodářství 1/1967, Praha)
  • Rekonstrukce stupňů labsko-vltavské vodní cesty (Lodní stavitelství 2/1968, Praha)
  • Vztah soustavy pohyblivých jezů a kubatur jejich zemních prací a betonů (ČVUT Praha, 1968)
  • Návrat k vegetačním úpravám (MLVH Praha, Brno 1968)
  • Vodohospodářská výstavba při tvorbě životního prostředí (ČSVTS Praha, 1968)
  • Co-ordination of Water Resources Development (UNDP Teheran, 1973)
  • Integrated Water Resources Development (IWRA, Chicago, 1973)
  • Problematika investiční výstavby ve vodním hospodářství (ČVUT Praha, 1977)
  • Hlavní směry technického rozvoje vodohospodářských staveb (Vodní hospodářství, 3/1977)
  • An Integrated Approach to Development Planning (United Nations, Castelgandolfo & Stresa, 1979)
  • Aggregate Modelling od the Ultimate Water Development Phase (United Nations, 1980)
  • New Approach of Teaching Water Management at Universities (UNESCO Smolenice, 1980)
  • Experimental School of Water Engineers (UNESCO Smolenice, 1980)
  • Harmonizace využívání biosféry (ČSVTS Praha, 1980)
  • Potřeba a spotřeba vody (MLVH Praha, 1980)
  • Vodní hospodářství (SNTL Praha, 1981)
  • Vodní zdroje a vodní hospodářství (přijato nakladatelstvím Academia Praha, 1981)
  • Water Systems and Data Scarcity (UNESCO Moskva, 1981)
  • Problems of Waste-free Technologies and of Water Re-use (United Nations, Lisbon, 1981)
  • Vliv člověka na oběh vody (Energetický institut, Praha, 1982)
  • Unconventional Technologies for Small Hydro Power Plants (Water Power, London, 3/1984)
  • Water Resources and Water Management (Elsevier, Amsterdam - Oxford - New York – Tokyo, 1987),
  • Water Management for Food Production (Kluwer Academic Publishers, 3/1989, 4/1990)
  • Globální změna - cesta ze současného chaosu do budoucnosti (Aula Praha, 2010).